Toužebné čekání
Toužebné čekání
Na prosluněné louce plné krásných květů,
stojí dívka a hledí do dáli.
Vyhlíží bytost z jiných světů
a přemýšlí, zda pozná ji.
Vůní květin sladkou omámená
ulehá tiše do trávy.
Přišla na to, že šancí moc nemá
myšlenky řinou se do hlavy.
V tu chvíli kdosi kráčí k ní,
kroky čísi zaslechla právě.
Myslí, že se jí to jen sní,
avšak ta bytost přichází právě.
V okamžiku on skloní se nad ní,
výkřik jí z hrdla che ozvat se už.
Otevře oči, hudba v srdci jí zazní,
sklání se nad ní urostlý muž.
Přicházím z jiného světa, řekl,
chtěl bych tě vzíti sebou tam.
Cowboyský klobouk z hlavy smekl,
nechci v tom světě být už sám.
Pro tebe přišel jsem má krásná paní,
nemusíš už jen bát se a snít.
Oči zelené pohlédly na ni,
chci aby jsi mohla šťasna být.